Oznamování nekalostí za časů COVIDu-19.
Whistleblowing je v posledních letech hojně diskutovaným tématem doma i ve světě. Za whistleblowery (česky oznamovatele) se běžně považují osoby, které oznámí či zveřejní informace o trestné činnosti, protiprávních jednáních nebo jiných nekalostech, které získaly v souvislosti s činnostmi souvisejícími s prací (ať už v soukromém či veřejném sektoru.) Krizová situace, která ve světě panuje v souvislosti s šířením onemocnění COVID-19, a z ní plynoucí už druhé vyhlášení a průběžné prodlužování nouzového stavu v České republice, ukazuje více než kdy dříve, že oznamovatelům je nezbytné poskytnout zákonnou ochranu.
Vyhlášením nouzového stavu byla vládě poskytnuta možnost přijímat bez širší debaty mimořádná bezpečnostní opatření omezující základní lidská práva. Vláda tímto způsobem vystupuje v roli krizového managementu. V takové situaci automaticky do popředí vystupuje právo na šíření a přijímání informací, jehož prostřednictvím se ochrany veřejného zájmu ujímají především média. Kromě médií se však o ochranu veřejného zájmu mohou starat i jednotlivci, kteří se v souvislosti s výkonem své profese dozvědí o ohrožení či narušení veřejného zájmu. Poslední měsíce potvrzují, že jejich upozorňování na nedostatky či nekalé jednání v pracovním kontextu může přispět mimo jiné k ochraně lidských životů a zdraví. Kdo ale ochrání je samotné?
Ze života oznamovatele.
Všechny případy spojuje fakt, že oznamovatel upozorňuje na nekalosti v pozici „pracovníka”, kdy jde takzvaně s kůží na trh. Jeho zranitelnost může být ekonomická nebo profesní, kdy v důsledku oznámení čelí hrozbě odvety, zaměstnanec například ve formě propuštění nebo disciplinárního řízení, osoba samostatně výdělečně činná pak například ve formě pozastavení licence ze strany státu nebo tzv. blacklistingem. Dalším společným znakem výše zmíněných případů je také to, že tito oznamovatelé měli v souvislosti s výkonem své profese zvláštní přístup k problematickým informacím, ke který by se běžný občan nedostal.
Doktor Li Wenliang z Wuhamu varoval své kolegy (prostřednictvím skupinové konverzace spolužáků z medicíny) již v prosinci 2019 před výskytem nemoci s příznaky podobnými onemocnění SARS (později označené jako COVID-19) a doporučil jim důsledné používání ochranných prostředků při práci s pacienty. Poté, co se zmíněná konverzace rozšířila do veřejného prostoru, byl doktor Li vyslýchán a napomenut čínskou policií pro údajné „šíření nepravdivých komentářů na internetu.“ V únoru 2020 doktor Li zemřel na onemocnění COVID-19. Jeho smrt vzbudila vlnu silných emocí, spojenou s požadavky veřejnosti na svobodu projevu. Čínská vláda mu nakonec, in memoriam, udělila nejvyšší občanské vyznamenání za službu vlasti.
Případy, kdy jsou zdravotníci odrazováni od oznamování „nepohodlných“ informací jako je nedostatek ochranných pomůcek nebo upozorňování na jiné nevhodné pracovní podmínky související s pandemií jsou realitou i v jiných zemích.3 Příkladem z České republiky může být příběh z března 2020, kdy se zdravotnická záchranářka otevřeným dopisem obrátila na tehdejší hejtmanku Středočeského kraje Pokornou Jermanovou s informací, že jejich základna nedisponuje dostatkem ochranných pomůcek pro bezpečný výkon služby. Reakcí na dopis však byla pouze odmítavá odpověď hejtmanky, výhružka disciplinárním řízením ze strany přímého nadřízeného záchranářky4 a nakonec i trestní oznámení. Trestní stíhání bylo nakonec odloženo a nové vedení Středočeského kraje se za tento postup předchozí hejtmanky kraje veřejně omluvilo.
Popsaný problém se týká nejen oblasti zdravotnictví, ale i dalších složek států. Americký námořní kapitán Brett Crozier byl například zbaven velení pro svůj údajný „špatný úsudek“ poté, co učinil oznámení, upozorňující na rychlé šíření onemocnění COVID-19 mezi posádkou a nutnost přijmout náležitá opatření.6 Příkladem z domácího prostředí pak může být postup ředitele finančního úřadu Prahy 10. Ten se v době, kdy ještě nebyla česká opatření tak přísná, po zjištění prvního výskytu onemocnění COVID-19 mezi zaměstnanci, rozhodl úřad uzavřít. Generální finanční ředitelství však dle dostupných informací vydalo pokyn, aby byl úřad i přes známá rizika znovu otevřen, a to bez učinění jakýchkoliv dalších bezpečnostních opatření. Ředitel finančního úřadu sice v tomto případě nebyl přímo perzekuován pro jeho původní rozhodnutí, nicméně tlak ze strany nadřízených jej donutil pokyn splnit a veškerý personál společně s návštěvníky úřadu byl několik dní vystaven riziku nákazy. Sám ředitel se virem COVID-19 nakazil a v dubnu 2020 následně zemřel (podle informací médií však není jasné, jestli jedna z příčin úmrtí je právě toto onemocnění). Případem se zabývala i Policie, která zjišťovala, kdo dal řediteli příkaz ke znovuotevření tohoto úřadu a zda tak nedošlo ke spáchání přečinu šíření nakažlivé nemoci z nedbalosti. Policie však případ v srpnu odložila, jelikož neshledala podezření ze spáchání tohoto přečinu.
Ochrana veřejného zájmu.
Příběhy zdravotníků a dalších osob potvrzují, že poskytování ochrany má význam pro ochranu veřejného zájmu. Je tak nezbytné, aby stát poskytl kvalifikovanou ochranu oznamovatelům trestné činnosti a dalších nekalých jednání či nedostatků, kteří mohou být vystaveni odvetným opatřením. Oznamovatelé totiž nechrání jen majetek, ale mohou zachránit i lidské životy. A takovým oznamovatelem se může ze dne na den stát každý z nás.
Mohou se samozřejmě najít osoby, které se budou snažit systém ochrany oznamovatelů zneužít. Proto by měla být právní úprava nastavena takovým způsobem, aby umožňovala bezpečné a důvěrné oznamování, které zajistí ochranu nejen oznamovatelům, ale i osob zmíněných v oznámení, kteří mohou být předmětem zlovolných nepravdivých oznámeních. Musí být zavedeny další systémy kontroly, zejména konečné posouzení případu nezávislými soudy. Osoby činící vědomě nepravdivá oznámení by tak díky tomu neměly požívat zákonné ochrany. Z analýz dat však vyplývá, že většina oznamovatelů je naopak motivována tím, že chtějí upozornit na neetické či protiprávní jednání (53%) nebo plýtvání s veřejnými prostředky (42%.)9 Oznamování nekalých jednání nebývá vhodný prostředek, jak se zviditelnit s pozitivním ohlasem, jak výše uvedené příklady ilustrovaly. Oznamovatelé tak často spíše podstupují riziko odvetných opatření, aby ochránili veřejný zájem.
Luisa Blahová, Oživení, o.s.
