Konečně je návrh zákona o ochraně oznamovatelů v Poslanecké sněmovně.Debata v 1. čtení se – vyjma příspěvků poslance Michálka a Vondráčka – vedla o koze namísto o voze. Disidenti, vyřizování politických účtů, udávání bagatelních přestupků...

‍

Na Alarmu včera vyšel článek, který naopak naprosto přesně ukazuje, proč je nutné vytvářet efektivní nástroje a procesy pro řešení problémů na pracovišti.

‍

V kauze Wollnera teď nehodnoťme jeho vinu/nevinu. Případ ukazuje, že umět prošetřovat, je nejdůležitější  součástí každého podezření o porušování pravidel. A zároveň je nutné zachování důvěrnosti všech, kterých se oznámení týká.

Pokud měl skutečně Wollner možnost vidět výpovědi a zjistit z nich, kdo proti němu vypovídal, jde o velké selhání interního prošetřování. A právě pro vytváření těchto pravidel má sloužit nový zákon.

‍

Poznámka k debatě o anonymitě

Několikrát se v debatě v PS objevovalo, jak má člověk hrdě stát za svým názorem, svým jménem, stejně jako disidenti. A nebo odejít. Je to naprosté nepochopení role oznamovatelů.  Nejde o žádné principiální vymezení se vůči vlastní firmě, úřadu, ale o prosté řešení problémů, které ale mohou být citlivé nebo složité a mohou vést k odvetě vůči tomu, kdo se je bude snažit řešit. Kauzy Dozimetr, brněnská Stoka, Feri, Wollner a další – všechny ukazují, že strach promluvit je reálný.

‍

O podezřeních dlouho všichni vědí, ale nikdo je neřeší.

Právě proto je potřeba aktivní přístup k ochraně oznamovatelů a dobrý zákon, který se bude vztahovat na co nejširší spektrum případů.