Pan Zachoval pracoval v roce 2012 v Digitální laboratoři Akademie výtvarných umění (AVU). Za pracoviště Digitální laboratoře měl s kolegy zpracovat podklady pro grantovou žádost na Ministerstvo školství a tělovýchovy (MŠMT) na pořízení technického vybavení laboratoře. Sepsali proto své požadavky dle skutečných potřeb jejich pracoviště společně s předběžnou cenovou kalkulací daného vybavení. Další zpracování a zajištění celé veřejné zakázky bylo uloženo externí poradenské společnosti.
Obdržené zboží bylo ovšem k překvapení pana Zachovala výrazně nižšího rozsahu, než s jakým bylo počítáno, což v něm vzbudilo pochybnosti. Dle kupní smlouvy zjistil, že sice došlo k podstatné redukci požadovaného zboží, ovšem nikoliv k redukci jeho ceny – ta se naopak za jednotlivý kus prudce navýšila. Podané nabídky uchazečů o veřejnou zakázku byly podány v rozporu se zadávací dokumentací, která obsahovala přesný počet kusů požadovaného zboží. Později vítězný uchazeč v rozporu se zadávací dokumentací snížil v nabídce počet požadovaných kusů a AVU tak ve skutečnosti obdržela zmenšený rozsah, přičemž za výrazně vyšší cenu, která o 1.123.205,– Kč převyšovala původní předpokládanou cenu zakázky. Přesto byla s dodavatelem podepsána kupní smlouva.
Rozhořčení nad celou situací gradovalo a během půl roku se pan Zachoval s kolegy rozhodl celou záležitost řešit.
Navštívili společně s předsedou akademického senátu rektora, kterého informovali o svých zjištěních, zejména o předražení předmětné veřejné zakázky. Rektor slíbil prošetření celé věci právníkem a následné informování o výsledcích tohoto šetření. Do dvou měsíců ovšem nepřišla žádná odpověď, nakonec rektor konstatoval, že nemá smysl záležitost řešit, a shledal, že se nejedná o natolik zásadní zjištění. Cesta, jak řešit věc na AVU, vedla spíše přes konkrétní osoby, v něž měli oznamovatelé důvěru. Možnost anonymního podání nebyla možná, resp. nebyla dle pana Zachovala smysluplná, navíc AVU je poměrně malou institucí, kde se věci řeší spíše osobně a přímo.
Po své intervenci vycítil pan Zachoval hrozbu možného potrestání za svou aktivitu. V situaci, kdy potřeboval signovat grantovou žádost, mu byl podpis odpovědných osob opakovaně odmítnut. Při této příležitosti byl upozorněn, že jeho pracovní smlouva stejně končí za 3 měsíce a není jasné, kdo by vlastně případný grant řešil. Tlaky byly vyvíjeny taktéž na předsedu senátu, existovala snaha odradit ho od řešení celé situace. Po této zkušenosti s neochotou a nevůlí a téměřpo roce snažení celou věc řešit v rámci pracovištěse pan Zachoval obrátil na občanské sdružení Oživení, které shledalo jeho podání jako vysoce relevantní a podalo následně podnět na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).
„Moje angažovanost neklesla, spíše naopak. I kdyby mě vyhodili, neodradilo by mě se tomu dále věnovat. Nemám strach.“
Pan Zachoval uvažoval s kolegy i o podání trestního oznámení, nejprve ovšem chtěli věc konzultovat s právníky či nevládní organizací. Navíc policii plně nedůvěřovali z obav z možného personálního propojení dotčených osob na policii. Občanské sdružení Oživení znal, ovšem vzhledem k tomu, že sám pracoval v neziskovém sektoru, byl si plně vědom omezených kapacitních možností. Po 14 měsících od oznámení občanskému sdružení udělil ÚOHS Akademii výtvarných umění pokutu za porušení zákona o veřejných zakázkách. AVU se rozhodla proti rozhodnutí bránit (září 2013).
Zpětně pan Zachoval nedokáže posoudit, zda by doba do podání podnětu (3 měsíce) mohla být kratší, nicméně následnou délku řešení na ÚOHS shledává jako neadekvátní. O možnosti obrátit se na ÚOHS nevěděl, což považuje za problém. Zde vidí prostor pro doposud chybějící jednoduché návody pro občany v podobných situacích.
Reakcí zainteresovaných osob na oznámení byla nejčastěji odměřenost vůči oznamovatelům, kteří se ocitli v pozici těch, kdo svým jednáním poškozují dobrou pověst AVU. Pro úplnost je třeba dodat, že vedení AVU vyvíjelo i aktivní činnost v hledání vlastního vysvětlení celé záležitosti, když si nechalo zpracovat odbornou analýzu prof. akad. soch. Petrem Sieglem, kancléřem AVU (tedy nikoliv nezávislou osobou), který shledal, že výběr dodavatele proběhl v pořádku, a reálně pak tato analýza relativizovala závažnost celé věci a její další řešení nenavrhovala. S případem se pan Zachoval obrátil taktéž na mediální server aktuálně.cz, nicméně byl odmítnut. Zpětně ovšem svůj záměr přehodnocoval, neboť shledal, že není vhodné kauzu řešit přes média a dělat tak negativní mediální kampaň či případ bulvarizovat.
Skrze tuto kauzu selským rozumem zjistil nespravedlnost ve státní správě a měl pocit, že vzniká vůle ji řešit. Jeho frustrace byla o to silnější, že se kauza odehrávala na akademické půdě, která by měla být vzorem pro společnost. Na výtvarných školách je dle pana Zachovala upřednostňován talent a introvertní atmosféra, proto vnímá pozitivně, že se propojili s realitou a měli by s ní dle jeho názoru zůstat nadále v kontaktu.
