Při diskuzích o ochraně oznamovatelů často zaznívá požadavek, aby byla zkoumána motivace oznamovatele. Ideálně by oznamovatel měl být křišťálově čistý - jednat ve veřejném zájmu, v dobré víře, nikoliv například z pomsty. A určitě by neměl být součástí protiprávního jednání.

Takové závěry prezentoval i Evropský soud pro lidká práva.  Na základě svých rozhodnutí v případech whistleblowingu formuloval 6 kritérií, mezi které zařadil i zkoumání motivace oznamovatele.

Evropská Směrnice z roku 2019 však tento požadavek již nezmiňuje, přestože ochrana veřejného zájmu je stále důležitým kritériem pro posouzení důvodnosti oznámení. V praxi se totiž ukázalo, že motivace oznamovatele můhou být vemi rozmanité. A zároveň, že pro odhalení podvodů není vhodné apriori vyloučit ty, kteří se třeba částečně na protiprávním jednání podíleli. Naopak, takoví oznamovatelé jsou schopni pomoct získat podrobné informace a důkazy o protiprávním jednání mnohem lépe.

Krásně to ukazuje případ " Ostravské Stoky", kde oznamovatel nejdříve účastnil jednání stíhaných osob, až potom šel na policii a spolupracoval s ní na získání důkazů o protiprávní činnosti.

V českém návrhu zákona se naštěstí požadavek na zjišťování motivace oznamovatele také neobjevuje. A to je dobrá zpráva.

‍