Stěžovatel, zaměstnanec soukromé auditorské a poradenské společnosti, upozornil na tzv. daňové optimalizace ve prospěch nadnárodních společností. Přestože byly praktiky podle lucemburského práva legální, Evropský soud pro lidská práva shledal, že na jejich zveřejnění panoval legitimní veřejný zájem. Rozsudek mimo jiné upřesňuje kritéria, podle nichž se oznamovatelé škodlivého jednání na pracovišti mohou dovolávat svobody projevu, kterou garantuje Evropská úmluva o lidských právech.