Ve Velké Británii padlo rozhodnutí odškodnit tisíce lidí, kteří se v nemocnicích nakazili infikovanou krví. Krev byla dovážena a odebírána rizikovým skupinám, jako drogově závislým a vězňům, a navzdory znalostem o šíření virových infekcí nebyla dostatečně testována.
Případy nakažených pacientů se objevovaly od 70. let, ale až premiérka Theresa May v roce 2017 nařídila veřejné prošetřování. Výsledná zpráva odhalila, že zhruba 30 000 lidí se nemuselo vůbec nakazit, kdyby doktoři, politici a instituce informace neskrývali a odpovědní lidé věnovali více pozornosti podnětům k prošetření.
Na otázku, zda se vlády pokoušely situaci ututlat, předseda pětiletého vyšetřování sir Brian Langstaff uvedl, že ano. „Nejednalo se však o organizované spiknutí hrstky lidí s cílem uvést ostatní v omyl, ale o mnohem decentnější a vše prostupující způsob s děsivými důsledky. Aby se zachovala tvář a ušetřily se náklady, došlo k zatajení velké části pravdy,“ uvádí se v dokumentu.
Předseda vyšetřování sir Brian Langstaff také uvedl:
„NHS (National Health Service) a následné vlády umocňovaly utrpení tím, že odmítaly uznat, že se stala chyba,“ řekl Langstaff poté, co mu v pondělí v londýnské Central Hall ve Westminsteru ve stoje aplaudovalo více než 1000 obětí a postižených, kteří se sešli, aby si vyslechli závěry zprávy.
„Navíc vláda opakovaně tvrdila, že lidé dostali nejlepší dostupnou léčbu a že testování darované krve začalo hned, jakmile byla k dispozici technologie. A obě tvrzení byla nepravdivá.“
Celá zpráva je k dispozici zde: https://www.theguardian.com/uk-news/article/2024/may/20/read-the-infected-blood-inquiry-report-in-full
Kultura a zákon
V komentáři Chrise Masona z BBC zaznívá otázka, jak změnit hluboce zakořeněné instinkty v orgánech státní správy a dalších organizacích, které podporují kulturu mlčení? Dokáží takové změny přinést zákony, například takový, kterým by byl whistleblowing de facto povinný?
Odpověď zatím neexistuje, ale oproti ČR je Velká Británie v mnohém napřed. NHS má již několik let rozsáhlý program pro oznamování – The National Guardian´s Office, což je síť více jak tisíce „průvodců“, kteří pomáhají zaměstnancům s oznámením, školí je a vytváří pracovní kulturu, kde se zaměstnanci nebojí ozvat s problémy, na které v práci narazili. V České republice stojíme na úplném začátku cesty, ale potenciál v zákonu o ochranu oznamovatelů máme.
Oběti ve Velké Británii se konečně dočkali odškodnění ze strany vlády a uznání toho, že nešlo jen o nešťastnou náhodu.
Ochrana oznamovatelů v datech (nejen v roce 2023)
Zákon na ochranu oznamovatelů byl minulý rok schválen a zdálo by se, že tím je veškerá práce hotova. Některá data ale ukazují, že paragrafy nemusí být tak jednoduché uvádět do života. Ministerstvo spravedlnosti, které agendu spravuje vydalo první souhrnnou výroční zprávu k vlastní činnosti na úseku ochrany oznamovatelů (nejen) v roce 2023 a data ukazují, že pouze zákon nedokáže změnit obecnou nedůvěru lidí k whistleblowingu.
V období od prosince 2021 do 31. července, kdy začal platit nový zákon, obdržel externí kanál 55 oznámení. V této době platila přímá účinnost Směrnice, tedy jako relevantní šlo hodnotit pouze oznámení, která se týkala porušování evropského práva v jasně vymezených oblastech. Jako nerelevantní bylo označena naprostá většina - 50 oznámení, pouze 5 jich bylo postoupeno příslušným orgánům (Policii, UOHS a dalším).
Zdroj:
