Česko mělo zákon o ochraně oznamovatelů protiprávní či neetické činnosti přijmout do prosince 2021.
Ministerstvo spravedlnosti připravilo návrh zákona, jenž má chránit lidi, kteří oznámí nekalé praktiky nebo protiprávní jednání na svém pracovišti. Podle protikorupčních organizací ale jeho aktuální znění potenciální whistleblowery spíše odradí. Česku navíc hrozí postih od Evropské komise za to, že tento zákon dosud neschválilo.
Paní Jana pracovala několik let jako vedoucí majetkového odboru většího města. Tajemník radnice jí jednoho dne dal podepsat smlouvy, které byly pro město nevýhodné. Jana na to upozornila radní města. Jelikož ale nenašla zastání, obrátila se na policii.
Během vyšetřování ji propustili a do práce se nevrátila ani poté, co byl zmíněný tajemník v souvislosti se smlouvami odsouzen za zpronevěru a podvod.
Jako oznamovatelka protiprávního jednání čelila ze strany zaměstnavatele odvetným opatřením, jako bylo očerňování v médiích. I když Jana podle protikorupčních organizací postupovala jako whistleblowerka příkladně, neměla dostatečnou ochranu v zákoně – přestože podala pracovněprávní žalobu na nezákonné odvolání z funkce, o své místo přišla.
Aby už k podobným případům nedocházelo, schválila Evropská komise směrnici na ochranu whistleblowerů , jejíž zavedení do českého právního systému připravuje ministerstvo spravedlnosti (v současnosti žádný zákon chránící oznamovatele protiprávní či neetické činnosti v Česku není).
Ochrana whistleblowerů se v návrhu týká právě hlavně msty zaměstnavatele, který často oznamovateli sníží finanční ohodnocení nebo mu dá výpověď.
Podle protikorupčních organizací návrh zákona o ochraně oznamovatelů ale nevyužívá plně svůj potenciál a v aktuální podobě nepřinese mnoho užitku.
„Česká vláda šla cestou, že evropskou směrnici osekala na absolutní minimum a ještě vymýšlela, jak oznamovatele dál odrazovat od toho, aby na protiprávní jednání a nekalé praktiky upozorňovali. Eufemisticky řečeno je to nevyužitá příležitost,“ myslí si právník Rekonstrukce státu Věnek Bonuš.
Podle něj je nesmysl zákon ve stávající podobě přijímat. „Za spoustu úsilí budeme mít jen málo užitku. Z hlediska efektivity právní regulace je to nesmysl, ten zákon spíš přinese zlou krev. Protože firmy budou muset například zavádět interní oznamovací systémy, což jim ukládá evropská směrnice, ale jen málokdo je bude kvůli špatnému nastavení českého zákona využívat,“ dodává Bonuš.
Whistleblowing je považován za jeden z nejúčinnějších nástrojů boje proti korupci. Často pomáhá nejen s odhalováním nekalých praktik, ale funguje i jako jeho prevence. Podle protikorupčních organizací by mohl tento zákon, pokud se dobře napíše, ušetřit státu i soukromému sektoru miliardy korun.
Mezinárodní výzkum organizace ACFE uvádí, že 43 procent podvodů je odhaleno právě díky oznámením, nejčastěji ze strany zaměstnanců.
Anonymové bez ochrany
Česká republika měla zákon o ochraně oznamovatelů přijmout do prosince 2021, kdy uplynulo období, které měly unijní státy na to, aby evropskou směrnici zavedly do svého právního systému.
Minulá vláda Andreje Babiše zákon sice připravila, stačil ale projít pouze prvním čtením ve Sněmovně. Současný kabinet se rozhodl připravený zákon, který měl podporu protikorupčních organizací, znovu nepředkládat, a pustil se do jeho revize.
Nové znění se podle informací Deníku N například netýká anonymních oznamovatelů – s ochranou by mohli počítat jen ti whistlebloweři, kteří uvedou své jméno, příjmení a datum narození.
Podle odborníků je ale anonymita při upozorňování na nekalé praktiky ve státním i soukromém sektoru klíčová. Obávají se, že bez ochrany anonymních whistleblowerů nebude zákon zdaleka tak účinný, protože oznamovatelé zejména závažnějších případů korupce si dobře rozmyslí, zda věc hlásit.
„V aktuálním návrhu zákona ochrana anonymních oznamovatelů není. Naopak je tam povinnost pro oznamovatele se přesně identifikovat. Navíc tam není žádná povinnost se anonymními oznamovateli zabývat,“ upozorňuje Bonuš.
Anonymní oznámení se přitom podle něj nejčastěji týkají nejzávažnějších trestných činů a korupce, kde jsou obavy oznamovatele z odvetných opatření nejintenzivnější. „Pokud takový člověk nebude věřit tomu, že bude jeho důvěrnost zachována, povede to k tomu, že oznámení nepodá,“ tvrdí právník.
Podle předloňského výzkumu pro spolek Oživení se téměř pětina českých zaměstnanců setkala s neetickým nebo nezákonným jednáním ve firmě, kde pracovali. Respondenti uvedli, že nejčastěji šlo o drobné krádeže a úplatky.
Jen necelá třetina z nich situaci řešila s nadřízeným nebo policií. Neoznámení tohoto jednání lidé zdůvodňovali strachem o práci či skepsí, že by to nevedlo k nápravě.
Kultivace pracovního prostředí
Podle šéfky spolku Oživení Šárky Zvěřiny Trunkátové hrozí, že pokud nebude v zákoně ochrana anonymních oznamovatelů, že například ve státní správě anonymní oznámení nebude nikdo přijímat.
„Anonymní oznámení nejsou zákonem přímo zakázána. Například nadnárodní firmy již dávno mají zavedené systémy oznamování a mohou přijímat anonymní oznámení podle svých vnitřních předpisů nad rámec zákona. Nicméně v zákoně bude chybět opora v tom, jak s takovým anonymním oznámením nakládat,“ vysvětluje Trunkátová.
„Podle návrhu ministerstva by navíc oznamovatel musel dokazovat, že jeho zaměstnavatel znal jeho totožnost a na základě této totožnosti provedl nějaká odvetná opatření, třeba ho vyhodil. Podle našeho názoru by to mělo být naopak. Zaměstnavatel by měl rovnou dokazovat, že to nesouviselo, a oznamovateli by měl stačit důkaz, že skutečně oznámil,“ dodává.
To, že se na anonymní podání nebude připravovaný zákon vztahovat, Deníku N potvrdilo i ministerstvo spravedlnosti. „Anonymní podání nebudou oznámeními podle návrhu zákona a na nakládání s nimi se nebudou aplikovat postupy stanovené návrhem zákona,“ říká mluvčí resortu Marcela Nevšímalová.
Podle ní to však nebrání „subjektům povinným zřídit vnitřní oznamovací systém anonymní podání přijímat a posuzovat je z věcného hlediska a dále s nimi podle toho nakládat“.
„Současně zůstane zachováno, že ochrana před odvetnými opatřeními se poskytne tomu (původně) anonymnímu oznamovateli, jehož totožnost vyjde najevo dodatečně,“ doplnila Nevšímalová.
Podle informací Deníku N je hlavním důvodem změn v připravovaném zákonu obava z toho, že by byla anonymní oznamování zneužívána a bylo by náročné je všechny dostatečně prošetřit. Tyto obavy už ale byly podle Trunkátové vyvráceny praxí i odbornými daty.
„Politici neustále zmiňují obavy ze zneužívání ochrany oznamovatelů. V průzkumech po celém světě ale vychází, že k masivnímu zneužívání nedochází. Mnohem větší problém způsobí, když se oznamovatelé nebudou cítit chráněni a raději nic neoznámí. Zákon pak nebude mít žádný pozitivní efekt,“ podotýká expertka.
Stěžejní je podle ní prošetření oznámení, ne motivace oznamovatele.
„V Česku se to bere jako dílčí část protikorupčních opatření, na Západě se k tomu ale přistupuje více jako ke kultivaci kultury pracovního prostředí. Firmy a stát tak říkají: ‚Nebojte se ozvat, když narazíte na nějaký problém.‘ Jde o transparentnost a až pak se řeší, zda je to obyčejný podnět, nebo už to spadá pod whistleblowing,“ říká předsedkyně Oživení.
Nahlašovat jen trestné činy
Návrh zákona navíc počítá s tím, že whistlebloweři budou moci oznamovat pouze trestné činy, nikoli přestupky.
„To je problém hlavně pro samotné oznamovatele. Než se člověk rozhodne, že ohlásí nějaké protiprávní jednání, bude si muset zjistit, jestli podle toho zákona ochranu dostane, nebo ne. Tedy jestli to, co nahlašuje, je trestný čin, nebo přestupek. Naše doporučení je, aby zákon měl co nejširší věcnou působnost,“ říká Trunkátová.
Podle Bonuše z Rekonstrukce státu to, že z nového návrhu vypadly přestupky, představuje problém nejen pro oznamovatele, ale i pro zaměstnavatele.
„Ti musí mít pověřenou osobu, která bude oznámení přijímat, a na ní bude, aby posoudila, jestli se na to oznámení dotyčný zákon vztahuje. Jinými slovy, jestli jde o trestný čin, nebo o přestupek. Bude to administrativní zátěž pro firmy, která může vyžadovat zapojení právníků, již to budou posuzovat,“ podotýká právník.
Evropská směrnice přitom podle něj státům EU ukládá, aby umožnily oznamovat jakékoli protiprávní jednání, ať už jde o trestné činy, nebo přestupky.
„Členský stát si potom zákon upraví po svém a předpokládá se, že si působnost nastaví tak, aby měla co největší potenciál. Nový zákon jde na hranu této věcné působnosti. Naproti tomu v návrhu, který připravila vláda Andreje Babiše, respektive ministryně spravedlnosti Benešová, se kromě oblastí stanovených Komisí objevovaly kromě trestných činů i přestupky. Takto šířeji vymezená oblast dávala smysl,“ domnívá se Bonuš.
Podle ministerstva spravedlnosti oznámení přestupků z návrhu vypadlo proto, že je takových oznámeních příliš mnoho a představují velkou administrativní zátěž. Podle mluvčí Nevšímalové by také s širší věcnou působností právní úpravy vzrostlo riziko jejího zneužití.
Dalšími změnami v návrhu protikorupčního zákona je snížení pokuty pro firmy a instituce. Původně jim mohla být udělena pokuta až do výše pěti procent obratu, v novém návrhu je ale strop stanovený na milion korun. To je podle protikorupčních organizací málo a řadu firem to nebude motivovat něco řešit.
Ještě větším problém podle nich je, že to vystavuje nebezpečí samotného oznamovatele.
„Ten v oznámení udá jméno, které si musí příslušná osoba nechat pro sebe. Za tak malé pokuty, pokud se budeme bavit o nějaké závažné trestné činnosti, se ale vyplatí snažit se získat identitu oznamovatele,“ varuje Trunkátová
„Například v kauze Bečva dva zaměstnanci společnosti Deza oznámili havárii, která se stala den před tou ekologickou katastrofou. Deza ji zamlčela a nenahlásila inspekci. Už za to dostala pokutu. Pak probíhala snaha hledat ve firmě toho, kdo mluvil s novináři z Deníku Referendum,“ říká s odkazem na článek tohoto serveru.
Firmy či úřady by podle návrhu čelily finančnímu postihu za odvetná opatření vůči oznamovateli, za porušení důvěrnosti nebo nezavedení interního systému pro příjem oznámení. „Pokutu ale může dostat také ten, kdo dá vědomě nepravdivé oznámení,“ doplňuje Bonuš.
Česku hrozí postih
Návrh zákona dnes odpoledne projednávala Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí. Doporučila, aby se norma vztahovala i na přestupky a aby se ochrana whistleblowerů u veřejných institucí týkala také anonymních oznámení.
„Je ale nutné říci, že jde pouze o doporučení. Návrh zákona bude projednávat vláda a bude na ní, jestli se rozhodne uplatnit toto doporučení a finální znění zákona se změní,“ zmiňuje Trunkátová, která se jednání účastnila.
„Dá se to zhodnotit tak, že argumenty a návrhy protikorupčních organizací převážně uspěly,“ komentuje jednání Bonuš.
Kabinet dostane návrh na stůl nejspíš ještě během listopadu.
Problémem může být i fakt, že zákon stále není schválený. České republice tak hrozí postih od Evropské komise. Deníku N to potvrdil mluvčí Komise Christian Wigand, který má na starosti dodržování práva, spravedlnost, zákazníky a rovnoprávnost.
„Probíhá řízení o porušení povinnosti proti řadě členských států, včetně České republiky, kvůli tomu, že včas plně neprovedly směrnici o whistleblowerech. Vzhledem k tomu, že se jedná o probíhající řízení, nemůžeme v této fázi poskytnout další podrobnosti,“ sdělil Wigand.
Komise zaslala Česku výzvu, aby odůvodnila, proč směrnici stále nezakotvila ve svém právním systému. Pokud shledá odpovědi „neuspokojivé“, může se rozhodnout věc řešit u Soudního dvoru Evropské unie.
Výhrady českých protikorupčních organizací k návrhu zákona nechtěl Wigand komentovat. Dodal jen, že „cílem samozřejmě je, aby všechny dotčené členské státy rychle přijaly potřebné právní předpisy“.
České whistleblowery ze státních institucí by do začátku účinnosti zákona měla chránit zmiňovaná evropská směrnice, ale je těžké se jí domoci. Organizace Oživení i proto nedávno spustila Centrum pro oznamovatele , kde jim nabízí pomoc.
Vláda bude projednávat návrh zákona o ochraně whistleblowerů.
Lidé, kteří se rozhodnou nahlásit protiprávní jednání, by měli být ochráněni proti odvetným akcím ze strany zaměstnavatele.
Podle protikorupčních organizací je aktuální podoba zákona nedostatečná. Podle nich například nepočítá s anonymními oznámeními a nahlašováním přestupků.
Ministerstvo spravedlnosti jako hlavní důvod uvádí, že by to přineslo velkou administrativní zátěž a lidé by anonymní oznámení zneužívali.
Autor: Petr Vodseďálek
